Jak si pěstovat vinný vkus?

Dá se vkus vypěstovat, nebo si na něj všichni jen hrajeme? Norbert, Filip a naše dobrá kamarádka Kristýna otevírají láhve i otázky, které většinou otevíráme až s rouškou noci. 

Proč někdo chce objevovat a jiný zůstane celý život u bezpečné jistoty? Kdy má smysl hosta vést a kdy je lepší ho nechat být? Dá se naučit pít s vkusem bez jediné stopy snobství? 

O víně, lidech, stereotypech i o tom, že někdy rozhodne spíš příběh než odrůda. 

Transcript

SPEAKER_01 0:00

Vítáme vás všechny u dalšího dílu ovínění. Ahoj. Je tady Norbert. Ahoj vší. Máme tu dnes tu čest přivítat dalšího z našich skvělých hostů. Tentokrát se uvolila přijít Kristína Moravcová. Ahoj, Kristýno.

SPEAKER_00 0:18

Ahoj, díky za pozvání.

SPEAKER_01 0:19

Možná vám dlužíme i malé vysvětlení, že ta sestava je taková netypická. Peťan všechny pozdravuje. On měl s námi natáčet i hned po příjezdu, po příletu na letiště z Větnamu, ale jak se teď my natáčíme právě v čase, kdy včera Spojený státy a Izrael zaútočili na Irán, takže je uzavřený komplet vzdušný prostor, čili se nedostali vůbec ze Saigonu do arabských emirátů. Takže Peťan teď stále má z hočimova města, kde je 40 ⁇ C, a psal před chvilkou, že už je tam úplně zoufalý, že už se strašně těšil na natáčení. Drazí ověnci a dnešní téma je poměrně těžko uchopitelný, ale odstiluje kolem pojmu vkus, jak posouvat vinný vkus, ať už sebe sama nebo u kamarádů, se kterými se potkáváme a někdy to není jednoduchý, s nimi popít to, co sami třeba přivezou na večre, jak posouvat samozřejmě vinný vkus našich zákazníků, pokud hovoříme o zkušenosti vinárníka, jak celkově ten vkus kultivovat. Proto jsme si taky pozvali Kristýnu, která má mnoho zkušeností s obsluhou a s výběrem vín. Pojďme do toho.

SPEAKER_03 1:45

O výnění. Povídání o víně a životě.

SPEAKER_01 1:50

To téma jenom, abychom ještě si ho trošku upřesnili, nás vlastně zajímá. Ať už z vlastní zkušenosti jako sami sebespit pěka, jak ten náš vkus se třeba kultivoval, to si myslím, že je důležité. Co byly ty rozhodující faktory, že se nějak acceleroval tvůj vkus a tvoje schopnost posuzovat kvalitu vína.

SPEAKER_00 2:16

No, já jsem zkrkono, takže můj vkus na alkohol byl hodně dlouho provázaný s pivem. A můj vinný vkus se začal formovat velmi rychle po příjezdu do Prahy, což už je 15 let. Když jedný z prvních prací tady v restauraci Bluvagon jsem měla to štěstí, že jsme vyrazili na Moravu a to hnedka do vinic a vynářství Petra Nedlka. Ale já jsem měla štěstí, ale toho nejlepšího začát.

SPEAKER_01 2:54

My se vám moc omlouváme. Ona to dobrá vinice tady zaznývá často, ale to vůbec nebylo domluvený. Vidíte, že i Kristýna cesta k vínu z Bůh vagon vedla přes vinice v Šaldorfu u nejedlíku? Tak je mozoláka.

SPEAKER_00 3:10

Ale hned druhý vynašví Jara Springer a třetí gala, takže to byl opravdu dobrý výběr na začátek.

SPEAKER_01 3:21

A vedle toho nás zajímá ten viný vkus, řekněme, jako obecně zákazníků tuzemských.

SPEAKER_00 3:28

Určitě bych chtěla říct na začátku, že Veltlín vždycky byl místo, kam chodili hodně poučení páci.

SPEAKER_01 3:37

Pozorně to tedy od růda, to je název toho ikonického viného baruského.

SPEAKER_00 3:43

A já jsem s tím trochu bojovala zhruba ten první půl rok, když jsem tam nastoupila, kdy opravdu já sama v sobě jsem měla pocit, že mi to ty lidi nevěří, že si nenechají ode mě doporučit. Spoustu zákazníků tam tenkrát chodilo a říkalo, já si nechám doporučit od Standy splumaj Vltlínů. Že tam byla nová, protože a já jsem v tomhle trošku vytáhla ženské zbraně, protože po pár měsících, co jsem byla ve Vlínu, tak jsem si jednou vzala na směnu šaty a namalovala jsem se červenou rťňkou a najednou jsem zjistila, že jsem získala tu pozornost. A od té doby jsem dosila pár let jenom červenou rťinku a šaty, protože pro mě bylo jednoduší ano, fungovalo to bylo pro mě jednoduše tu pozornost si získat.

SPEAKER_01 4:36

A to tam chodilo tolik mužů, nebo to opravdu fungovalo i na návštěvnice týmu.

SPEAKER_00 4:42

I na ženy. Ono prostě upoutá člověk tím, že. Já bych řekla, že jako žena nejvíc upoutám tím, že přijmu svoji ženskost.

SPEAKER_02 4:53

Tak nám popíš toho: ten profil toho hosta a kdo to je? Jak funguje člověk, který běžně přijde do vetlinu a chce si dát nějaké víno.

SPEAKER_00 5:06

Ta cílovka je 30. A víš, kdy už člověk vydělává nějaký peníze a už se stará o to, že chce pít i kvalitní víno.

SPEAKER_01 5:14

A jiným smě to teda znamená, že abychom vůbec mohli hovořit o vkusu, tak musíme už mít nějaké sociální začlenění, nějaký základní status vydělat si vůbec na to, abych to víno mohl objevovat, abych ho mohlo ochutnávat. Ale přece musím nějak. Ty jsi také musela k tomu vínu nějak propíjet, protože jsi nastoupila do Vertlínu, tak předtím si pracovala někde a také si objevovala to víno.

SPEAKER_00 5:44

Já si myslím, že se všichni shodneme nad tím, že pro nás víno je spojené celkově s gastronomií, že propojujeme nejenom dobrý víno a kvalitní víno, ale pak i kvalitní jíd tomu. A to taky něco stojí. Takže opravdu ty zákazníci ve Vlínu byli vyššího věku, nechodili tam úplně mladí zákazníci. A byli to lidi, kteří opravdu ta gastronomie bavila jako komplex. Sami si jezdili mnohdy za těmi vinaři, chtěli ochutnávat, chtěli se učit. Já si pamatuju před těmi osmi, devíti lety, kdy jsem ve Vlínu začínala, tak tam byly deustace, takže přijel vinař, všichni dostali deustační list na A4 a poctivě si psali poznámky a ten list byl popsaný jako z obou stran malým písmem. V dnešní době rozdáte deustační listy na deustaci a zůstanou prázdný. Maximálně si ten zákazník k nim udělá srdíčka nebo smajlíky, jak se mu to víno líbilo.

SPEAKER_01 6:54

Zažil jsem.

SPEAKER_00 6:55

Takhle se to určitě změnilo dost.

SPEAKER_01 6:58

A můžeme třeba u českomoravských viných páků skusem nebo s rozvíjícím se vkusem nějak hovořit o takové zkušenosti s těmi preferovanými odrůdami nebo oblastmi?

SPEAKER_00 7:14

Takového zákazníka, takový jako příběh. A jednou přišel takový pán a asi u druhého vzorku mi říká: slečno, kolik to víno má kyseliny. A mě nenapadlo nic jiného v tu chvíli mu říct: pane, a vy jste sem přišel pít víno nebo kyseliny? On se trošku tak nadechl, a já říkám, víte co, já vám z toho večera udělám hezký zážitek. A vy mi na konci poděkujete, dáte mi pěkný dško a přijdete zase. A když odcházel, tak poděkoval dál mi pěkný dýško a říkal: to je nejlepší zážitek v mém životě. Přijdu zase.

SPEAKER_02 7:56

To je prostě ta úzká hranice, kdy se ten člověk dokáže vycítit, že to může. Kůže jít. A te se bavě povíš, a super.

SPEAKER_01 8:06

Tak jasně jsou občas takový typy hostů, který to byl údajně vynikající ročník. A teď zase nechcete jít s nědo přesně tady této složitý polemiky. Podívejte se, ale on každý ročník má svoje charakteristiky nebo být drze jako já. A nebo právě tomu pánovi říct podívejte se. Vy o tom ročníku nic nevíte, byl jste tam, jako sklízali jste to, sledoval jste u herněšťů a sucha. To vám řekl kdo, že ten roční byl lepší než ten.

SPEAKER_00 8:37

Já si myslím, že jak jsi říkal, nejlepší rozpoznávací znak, na co se zeptat toho zákazníka, aby jsme trošku si zařadili, co asi tak pije, je zeptat se na odrůdu, nebo jestli jeho oblíbený je třeba šar do nesburgunska. A tím si můžeme představit, kam si ho tak zařadit a co mu jiného nabídnout, protože Vlý je specifický tím, že tam zrovna ty typické odrůdy nenajdem. My jsme tam učili lidi pít třeba formant. A to pro mě bylo na začátku taky takový to přemýšlení, jak na toho zákazníka, protože když mě se někdo zeptá, co se nejvíc prodává, tak já vždycky na to mám jednoduchou odpověď. Co nabídnu.

SPEAKER_01 9:25

Ano, ale to je vracící se zákazník. To už mluvíme o nějaký sofistikovaný práci s tím hostem, ale přece máme nějakou zkušenost, jaký je ten většinový požadavek, i když ten zákazník přijde po prvý, po druhý, tak asi hledá něco, na co je už zvyklý nebo co má rád, a nějak se to snaží popsat. Máte radši urgunský šardona nebo teď rakousky z narezu.

SPEAKER_00 9:53

Ten je nejlepší na začátek. Tím se můžeme odrazit a začít toho namotávat na to, že Vlín, aby jsme i zmínili, je vynej bar, který se zaměřuje primárně na autentická vína, naturální vína, což byl náš další trochu challenge. Spoustu zákazníků, když se nepoučila dopředu, tak přišlo a říkal, Ježíš, vy máte jenom naturální vína. To já vůbec nechci, protože samozřejmě první pokusy našich vinařů nemusely být vždycky zdařil.

SPEAKER_02 10:31

Dodnes mnoho pokusů není zdořilý. Dodně se někto mědarý.

SPEAKER_00 10:35

Takže ten rakouský velklín, byť v nějaké biodynamické kvalitě, byl vždycky k rozpoznání od toho klasického stylu a měl svůj nějaký balán, byl lehký na začátek. Tam jsme byli schopni toho zákazníko spokojit a myslím si, že to je takový jako nejširší víno pro nejširší klientů.

SPEAKER_02 11:00

Dobro, ale opravdu, kochání, zaklali vlastně ten konce, postavili na tom, že se jedná o Rakousko o Hersky, hlavně obrovský. Že čini ten klient vysloveně už jde po tom, že adresně něčeho třeba chce, ale ty mu naozaj předáš to, co chceš.

SPEAKER_00 11:17

Já jsem někdy na začátku, když jsem nastoupila do Velklínu a kluci říkají, hele, my to tady potřebujeme nakopnout, tak jsem zrušila veškerou vinou nabídku. My jsme tam neměli žádný meny, žádné sklenčky vína otevřen po sklenčce a to mi dalo prostor pracovat s příběhem. Co je hodně důležitý pro spoustu zákazníků, je ten příběh. Proto si myslím, že chodí do toho vinného baru, že tam očekávají nějaký ten příběh, který vy mu prodáte. A my jsme tam měli krásnou mapu. Takže já jsem zahájila s tím zákazníkem takovou cestu, a cestovali jsme po té mapě. A myslím si, že přesně takhle jsme se pak naučili pár zákazníků, který přišli a řekli, dneska bychom chtěli jet na výlet jenom do Maďarska.

SPEAKER_01 12:08

To si pamatuju, dodnes takový citat. Francouzský filozof Michael Duffin, řekl: dobrý vkus znamená nemít vkusy. Dobrý vkus je eklektický, je vlastně jako neustále osahávající další možnosti svého rozvoje. A nebojí se novostí. To je silné, filme. To je to silné, že silné. Takže to je podle mě příklad už hostů, kteří vlastně přijdou a dopředu trošku máme nově doma Pejská, ona se vždy lehne a takhle těma pacičkami na zádičkách a čeká, jí budeme všimrat. Ale vlastně a teď nás veďte tak tady jsme a tak se oddají tomu vedení, protože mají důvěru, že budou něco obovat. A to je pro mě už to, že to jsou ty hosti, kteří nemají ty svoje vkusy takovýto. Já piju jenom takový ty slačí, já piju jenom zásadně ryinky a jenom z Rakouska. Tak vlastně často se setkáváme s hosty, možná jak si říká, ten příklad toho, když už tak si to kyselinkový ten velký, který je rozumitelný. A to jsou podle mě ty dílčí vkusy, takový to, kde se zaseknu a vyžadu už jenom to, co znám. A možná, že my jsme teď právě v situaci, že už hovoříme o takových situacích, kdy ty lidi prostě umíme ten vkus učinit tím ekletickým ho jako rozvíjat novým poznatkům. S čím se setkáváme? Já třeba můžu říct, ano, vím, že buď přijde ho, který řekne převážně něco hlavně suchého, takový to jako hodně minerální, to je šílený pojem, taky to zaklíadlo. A přesně chci rizlink, něco jako ryk. A pak jsou lidi, co mají to patro vytrvaný ryzinkem. A pak jsou zase lidi, kteří chtějí to šardonit, a pak jsou lidi, kteří přijdou a chtějí něco sladšího, automaticky vysvětlit jim, že suchý víno, jako z hlediska zbytkového cukru, dosahuje nějaký kategorie, ale pocitově může být polosladký nebo polosuchý, řekněme spíš. Taky je nějaká cesta, ale pro ně prostě vědí, že nechtějí kyseliny.

SPEAKER_00 14:39

Já si myslím, že trošku problém tady u nás v Čechách máme s tím, že přijdou zákazníci a říkají, já nejsem vinař, já vlastně o víně nic nevím. A tak jsem s jedním pánem hrála hru a říkám, víte, co tak my popište nějaký lidský charakter a já vám k tomu zkusím napárovat víno. A tam jsme se přesně dostali k tomu, že jsme párovali víno k zakriknuté blondýně.

SPEAKER_02 15:10

A nebo prostě blondýna, nevyšáme to. Ale tak. Já bych chtěl přýšlejou intelektuálů.

SPEAKER_00 15:20

To byla nejoblíbenější moje disciplina přesně provádět toho člověka, ale tam pak trošku byl problém s párem, protože když už jsme u toho, jak piju ženy, jak piju muži, tak je to rozhodně odlišný. Muži mají tendenci víc experimentovat a zkoušet. Takže tam jsme se pak dostali do zajímavých oranžových vín a mohli jsme si víc hrát. Ty ženy jsou takový přesně na ten lehký, velínek, možná někdy trošku něco sladší, určitě bublinky. Tam se vždycky člověk chytne s těma ženskýma. Takže vymyslel to tomu páru na to roundíčko, aby se shodly, tak jsme museli velmi pomalu se rozjíždět. Zač těma bublinkama v klidu, pak to opravdu lehký bílý. Aby jsme. Jakmile bych jim dala druhý třetí vzorek oranžáru.

SPEAKER_02 16:20

Tak roztrališ, úplně roztreliš.

SPEAKER_00 16:22

Hlavně za chvíli nebudu mít co líp. Můj fokus byl na to udržet toho hosta celý večer v tom baru. A udělat mu k tomu ten příběh a provést ho a pak ho poslat domů až tak jako v jedenáct nebo v půlnoci s nějakým pěkným vermutem.

unknown 16:39

Vínění.

SPEAKER_01 16:41

Zdává se vám to, že třeba jdete s kamarádama na nějakou akci a tam se tak něco bude pít. Nebo jedete třeba nahoře.

SPEAKER_02 16:49

Jak chceš nám položit tu otázku, že si vozíme vlastně víno nebo něco podobné?

SPEAKER_01 16:53

Já to třeba dělám. Já nemůžu když vím, že na týden někam jedem.

SPEAKER_00 16:57

Měla jsem to podobně a pak jsem si našla kamarády, který pijou se mnou.

SPEAKER_01 17:03

Takže drží obviněci, možná je tady taky příležitost opustit staré kamarády a najít si nové, ale přece jenom to kamarádství může být i někdy hlubší, a netýká se jenom viného vkusu, tak respektujeme a chápeme.

SPEAKER_02 17:21

Myslíš, že normálně, že do galerie, do kina, do divadla a potom na víno. Ano, ano, ano.

SPEAKER_00 17:26

A pak jsou třeba lidi jako moje rodina, tam jsem to přestala zkoušet. Tam si přivezli svůj lahev, piju si svůj lahev, a oni ať si pijou Bohemku. Někdy prostě hlavou teď neprorazíš.

SPEAKER_01 17:41

A čím to je, že fakt nechějí vůbec se posouvat, nezajímají a něco ty si přinesej zahev. Jsi zase kristinko přinesl to svvo. Tak, že vůbec není a dáš nám taky ochutnat.

SPEAKER_00 17:55

No, ono to velmi často funguje tak, že já si samozřejmě pak nevezu jednu lahev a vezmu karto, on stejně zmizí. Ale je to takovéš do rodinu. No, ale hlavně nám to necpě. Nechcem slyšet to, že jsi alkoholik, který furt chastá. A nechce ty příběhy. Já to prostě položím a nechám to jako být, a oni si dolívají a děláme, že nejsem ten člověk, který pracuje s vírem a je to takový moje životní poslání. A to mám rodinu z gastra. Já nevím, jestli to víte, kluci. Moje rodina má hotel s restaurací v Krkonoší varachově. Ta ta je naprosto úžasný kucha.

SPEAKER_01 18:40

No a kdo se mu stará o ten vinný lístek v tom hotelu, o kultivaci vkusů hostů?

SPEAKER_00 18:46

No, to jsem právě vzdala, protože tam to bylo nejvíce, ale ty tvoje vína to ne, protože tady ta firma nám zaplatí ledničku a tu ledničku nám cne svým vínem, který nám vybere. A my to chceme jednoduchý.

SPEAKER_02 19:02

Išla si mu některý oproti, že jakože chcela si s ním nějaký tak trošku jako fajt?

SPEAKER_00 19:08

Já s tátou jsem nikdy nebojovala, protože většinou jsem moc nestaví proti. Ale tam je zajímavý, že hned naproti té hospodě mýho táty byla jiná restaurace, taková malá, jmenuje se Roubenka. Oň už to teda teďka neděla. Měla to tam v pronájmu paní a její syn pracoval Vladu Stacion a oblíbil si naturální vína. A on si od několika distributorů tady pražských naobjednával vína a dokonce se stávalo, že to tam leželo. Takže když tam je Honza Čeřovský na dovolenou, tak postoval celý týden, jaký perli tam pije. Takže hned vedle mého mého restaurace jsem chodila na víno. Já takhle naproti přes cestu.

SPEAKER_01 20:03

Krásne. Teď měl dobrý sousedy.

SPEAKER_00 20:06

Ale stále táta čeká, že to po něm přeberu. Takže kdo ví, jak to dopadne.

SPEAKER_02 20:11

V tom kontrasti já vnímám napríklad jako mého otsa ahoj Karol. který naopak právě mám pocit, že se strašně posuvá, a je vlastně náročnější. A ide, a dává si tu podchaděnu Frankouku. A i jde a hovořím, že pozí se to je chlábu, kterou jsem bolinarství, někdy tam dole, na tom Južnom Slovensku a nějaký naší pedrují mezi severem a juho. A naraz vidím, že mi doněse flašku Bučáš? Dobře, čarý, že okej, víš. A v tom veku, toho důchodců, jde po té skoro kvalitě, a kdyby on vě, že prostě v tom supermarketě je to víno, nazvíme to něvalnej úrovně. A ide za tím víná, a i má otez za měsíc bude 73.

SPEAKER_01 21:14

V rodině to já jsem to taky víceméně vzdal, ale tak můj táta vlastně nikdy moc nepil. A tak občas, když se potkáme, tak se rád to víno dá, ale vlastně je mu to jedno. Maminka to je prostě pár ty holka, bude jde 83 teď, ale pořád ta má ráda s holkama jakýkoliv víno, tam jde spíš o ten společenský zážitek mi připadá. A jasně občas jsem jí nosil. Ochutná spolu tohle. Ale tak vlastně ona nemá vůbec potřebuji o té senzorické zkušenosti nějak přemýšlet. Ona se chce o to povídat, to je taký stejný. A myslím si, že ta generace. našich rodičů, prarodičů, že i logicky byla zvyklá, že ten viný vkus najvíce rozlišovalo, jestli to je litrovka nebo sedmička, a sedmička to už bylo prémiový výběr z hroznů nebo jakostní. A pak z hlediska těch vkusů, tak já se nejčastěji potkávám, že jak jezdíme různě s kamarádama, kamarádkama, co mají taky děti podobně starý někam na víkendy a nahoře a tak. Tak jasně, že potom, co se zbavíme dětí a děti usnou, anebo si někde ještě jako večer, peklej, tak si něco chceme dát. Ale faktem je, že já se cítím jako nepatřičně oni čekají, že já přivezu víno a pak se mi omlouvají, já jsem taky teda vzala nějaký víno. Ale to ani nebudu ti ukazovat. To prosím tě, vůbec to máme jenom takové popíjení. Já mám takov záklopku, já jim řeknu něco o tom vinaři, něco o tom vidě, o tom podloží, oblasti, blablabla, řeknu pár věcí a pak už ale nechci, protože vím, že oni stejně si to víno chtějí dát a tím dokončí.

SPEAKER_00 23:11

Takže takový ten monolog jenom na 10 minut.

SPEAKER_01 23:14

Právě toho se snažím zříkat, nejhorší, když se mě pak doptávají z výdavé otázky, to pak už si cítím nepatřičně. Já se omlouvám teď si chceme povídat o těch dětech a postižovat si na to, jaký jsou hrozný, tak nemusíme teď řešit to víno. Takže je to i v těchto společenstvích je to hezké, když ty lidi je to zajímá, ale stejně to nikdy nezajímá natolik, aby mě to bavilo si s nimi o tom povídat. Zaťme se možná zpátky ještě k nám samotným, jak my sami chceme ten svůj vkus viný dál kultivovat, protože hovořili jsme o tom, jak pomáháme ať už kamarádům, nebo někdy rodině, nebo zákazníkům se posouvat. To my sami můžeme se někam posunout kam, co nás teď osobně láká.

SPEAKER_02 24:08

Pre mě jsou výzvy poznávat nové vinné oblasti. Asi članě vidět natočíme nový díl o juhofrických vínách. Mál jsem tu příležitost strávit nějakou nějaký čas, Telenboš, že per mě je výzva ještě poznat také ty věci, kde jsem nebol. To znamená, že ještě si odsit na nějaké ty šardoné nebo věci do nový Zéland a byl jsem nadšený z těch juhoafrických vín, která se sem nikdy nedostanu. Měl jsem tu příležitost a dodalo se mi dovět nějaké juhafrické vína z obě dvou častí, to znamená, že a je vysloveně malinký vinár a velké vinářstvo z 17. storočia. Proje to taky stále poznávat nové a nové nové vinárstva, nových viná.

SPEAKER_00 25:02

V době, kdy jsem se opravdu učila o víně, tak jsem byla na 60-70 vinařech za rok, kde jsem jela přímo fyzicky. A v posledních pár letech jsem z toho jako uhla a začalo mě bavit s těma lidmi trávit víc času, a dosáhat si úplně to, co opravdu dělají, zkusit si tu jejich těžkou práci, takže čtyřikrát jsem byla na sklizně šampání s Milošem Daněhalkou, to byla jako pro mě jedna z největších škol.

SPEAKER_01 25:34

Takže to znamená, že pro tebe ten posun znamená dostat se do práce ve vinnici, trošku si k tomu přičichnu.

SPEAKER_00 25:45

S chodou okolností teďka jsem na čekací listině na malinký kus Vinohradu na Modřanský vinnici tady v Praze. A mám z toho hroznou radost, protože pro mě to je takový to víkendový vypnutí hlavy, a zrovna až teďka tady dovysíláme, tak tam jedu a pomáhám tam už dva roky Ondrovi Kičkově a teďka tam možná dostanu svůj kousek.

SPEAKER_01 26:09

Ale tam to funguje jako takový družstvo. Tam jsou takový zahrádkáři, které mezi sebe.

SPEAKER_00 26:15

Jsou to, jak já říkám, hobíci. Jsou to většinou tátové od rodin, který to mají jako víkendovku a jedou se tam zavřít a odpočnout si od té rodiny na chvíli. Je docela zajímavý tam sledovat, jaký mají styl jeden stříhá, má to jak armádu krásně všechno upravené. Jiní to mají jako takovou divočinu, která tak jako zarůstá. Funguje to tam tak, že když se o to dostatečně nestáráte, tak oni vám ho vezmu. Zase ten vynohrad a dají ho právě někomu jinému.

SPEAKER_02 26:48

Minulý rok Sambol, vlastně to si dělám v maji nebo v juni ten festák lips, ženy vinárky. V květnu v mají. No a je to taková věc, že robičama, jsi mi hovoril, že momentálně je asi 10 festáků ročně. Že roť festák je asi celkem těžké.

SPEAKER_00 27:12

Jakože mám různé pocity v tom, jak gastronomie funguje. A začala jsem se hodně setkávat s různými typy žen, které se nějakým způsobem té gastronomie dotýkají. Ale hlavní groads festivalu byly vinařky. Myšlenkou toho festivalu bylo ukázat příběhy žen, které nějakým způsobem v gastronomii působí, ať už v té části výrobní, kde něco pěstují, anebo v té konečné mě jsme tam různé rozhovory s homiliérkami, vinařkami, specialistkami kolem kávy a vlastně přiblížit ten ženský pohled na gastronomii.

SPEAKER_01 27:58

Zásadě připadá, že to je taky trošku společný jmenovatel toho tématu, že takovýhle festival značí nějakou potřebu posouvat vkus většinových zákazníků, že je evidentní, že každý takový počin může vést k té kultivaci nebo může vést k tomu provokování. A faktem je, že každý takovýhle gesto možná nám společensky pomůže nám, kteří se pak chceme setkávat s kámoši, který třeba budou trochu víc náročný na to, co popíme pod večer.

SPEAKER_00 28:42

Když už jsme byli u toho festivalu žen, tak se mi podařilo propojit destillerku Landcraft, tady kousek od Prahy a Karlu Olivy, vnařství monologii, dohromady udělali Vermut. A já poslední dva roky jsem se do Vermutu zamilovala. A jsem takovou velkou propagátorkou Vermutu tady u nás, si myslím. S Karlou jsme šli a nazbírali jsme bylinky v zázmoníkách, což je kousek od Němčíček. A měsíc na to jsme pozbírali hrozny na trati veselá podbořeckou rozhlednou. Některé ty hrozny byly dokonce divoký, takže jsme lezli po stromech a sbírali jsme opravdu divoký hrozny. Vermů se zrál rok v sudu od pana Vařiny ve starým dubovým českým sudu. A pánové, puste sami, jak vám chutná, já jsem jako kmotra tohle Vermutu velmi spokojená.

SPEAKER_02 29:52

A Kmutra vůbec nedivím, že jste spokojená nebo je jsem taky to vermut asi životě byl. Je to fakt, je to velmi příjemné.

SPEAKER_01 30:02

A Vermut to je ten takový Macerát zbylinek, který rovnou už zraje spolu s vinifikovaným hotovým vínem, nebo který pak už leží spolu s vínem. Ale to víno se vytvoří separátně jako unifikačně.

SPEAKER_00 30:16

Máme dvě možnosti, jakým způsobem ten Vermut udělat. Tady v tom případě se ve fázi kvašení zastavil most.

SPEAKER_01 30:29

Takže fortifikovaný.

SPEAKER_00 30:31

Ano, do kterého se dolil alkohol, ve kterém jsme macovali bylinky. U Vermutu tam vždycky musí být peliněk, ale i další bylinky. A 75% vína.

SPEAKER_01 30:45

Tady tady cítím, že jsem pořád přijmenu tomu hroznu těm bylinkám je to jako fajn. Je to výborné, je to naozaj výborné.

SPEAKER_00 30:53

Já musím říct, že když jsme u toho posunu, tak pro mě třeba moje viné znalosti, tak dalším krokem nebo dalším levelem, jak se vzdělávat ve víně, byl právě Vermut, protože tak jak k tomu přistupují kluci z Landcraftu, tak je pro mě ta lokálnost, kterou řežím hodně u vína. Ať už to je podloží, a to, že mě vína přesunou na nějaké místo, tak tady kluci, když dělají Vermut a mají několik, nejenom Karlu, tak oni sbírají bylinky v tom místě, odkud pochází to víno. To znamená, že jsme ještě o další krok k té lokálnosti blíž.

SPEAKER_01 31:41

Tak my jsme se tady snažili uchopovat téma, jak rozvíjet viný vkus, jak vlastně se vypořádat s těmi drobnými vkusy, které spíš jsou závislé na určitých stereotypech. Já jsem měl ještě v suvku vlastně závěru a radost, že dneska na mě vyblikla zpráva, já to vůbec nesleduju tady ty tituly, ale že titul vinství roku obdrželo vináství plénér v Pavlově Dominika Černohorsk a celá ta skupina kolem. Což se domnívám, že už to je něco, co může trochu svědčit o posunu většinového vkusu naštěstí u těchto hodnotitelů, soutěží. Žednou konečně se mi zdá, že se dostalo do výběru opravdu víno vinoství, který nechci říct, že především nezaslouží, ale který opravdu stojí za pozornost, protože je to najednou kategorický posun. Je to vlastně viností fungující 10 let zhruba, který přichází s vlastní cestou, nesleduje přesně nenabíhá na ty stereotypní vkusíky obyčejného zákazníka, ale snaží se pracovat s tou úctou, která ruk oblasti Pavlova a nabízí prostě vína, který nejsou tuctový, ale naízí je vlastně zákazníkům, kteří je evidentně oceňují.

SPEAKER_02 33:16

Já rozhodně dominika gratulujeme. Podle mě je to známka, že v tomto prostředí se něče méní a je to skvělá zpráva.

SPEAKER_00 33:24

Mám z toho hroznou radost. Nejenom, že to je naturální, ale ještě vnaška.

SPEAKER_01 33:29

My to uzavřeme. Já moc děkuji Kristýně, že tady s náma byla.

SPEAKER_00 33:33

Já ještě jednou děkuji za pozvání.

SPEAKER_01 33:35

Norikovi taky teda poděkuju.

SPEAKER_02 33:38

Já tě, Filip, děkujem a všechno našim posluckášem prajem. Ale to jedno jediné pitě skvělý a s loďmi, který máte rady.

SPEAKER_01 33:47

A kdybyste se chtěli s námi podělit o své zábavné stereotypizace s vínem, se kterými jste se setkali, nebo podělit o to, jak vy sami pracujete na posouvání svého vkusu. A těšíme se i s vámi u příštího dílu: ovínění. Ahoj!

SPEAKER_03 34:10

Ovínění. Povídání o víně a životě.