Sladké mámení aneb o cukru ve víně

Sladkost láká. Uklidňuje. Svádí k jednoduché radosti. Ale ve víně — stejně jako v životě — je to komplikovanější hra. Tahle epizoda se noří pod povrch cukru a rozplétá, co vlastně znamená „sladké“. Je to chemie, technologie, nebo jen iluze na jazyku?

S hostem, našim kolegou Martinem, procházíme svět, kde se střetává přirozená ušlechtilost cukernatých vín s tvrdou realitou doslazovaných lahví. Mluvíme o tom, proč jsme se jako kultura posunuli k suchosti, kdy má sladké víno své neotřesitelné místo – a kdy je jen laciným trikem. A hlavně: proč někdy i úplně suché víno chutná jako hřích.

Dolce Vita není o cukru. Je o napětí mezi chutí a očekáváním, mezi tělem a hlavou. O momentech, kdy sladkost není v lahvi, ale v tom, co právě prožíváš.

Transcript

SPEAKER_01 0:00

Ahoj o víně ahoj u ovínění. Máme tu další díl. Vítám vás u povídání o víně a životě, který pro vás připravujeme ve složení Filip za nabřehu róny. Vítám tady taky Norika. Ahoj. Ahoj všeci. Vítám tady Peťana.

SPEAKER_05 0:16

Znac dárek.

SPEAKER_01 0:17

Víno nás všechny spojuje i rozděluje stejně jako Róna. A vítám tady Martina Zýbrta, který je naším čestným hostem. Martin ahoj.

SPEAKER_04 0:28

Ahoj.

SPEAKER_01 0:29

Martin byl tak ochoten a hoden, protože Martin, kromě toho tedy, že jen radost s ním jednak víno popíjet, druhak si o něm povídat. Tak vedle toho nám taky trošku začíná pomáhat v nějakých otázkách, jak dobře útočit na svět sociálních sítí, protože to je druhá Martinova profese, ale tu bych tady Martinem možná ani tolik do toho nezatahoval.

SPEAKER_05 0:57

Já si myslím, že je to člověk, který má rád víno. Dokonce to vypadá, že má rád trošku i nás, takže jsem rád, že jsme ho tady na ulici potkali. Podolí, teď jsme čapli a rychšou jsme ho přivezli k nám do studia a já ho tady vítám Marina řekni něco o sobě vlastně.

SPEAKER_04 1:16

Jsem rád, že jste mi tam nenechali válet takhle zbytečně na ulici. Mám jsem rád tady s váma, protože já rovnou mám rád od začátku, co vznikla vůbec na vítoni a vůbec věci okolo vína. Mám k tomu možná až fatální vztah mnoho let. Jsem hrozně rád, že se to takhle obrovsk propilo s lidmi, kteří to mají nejenom jako biznis, ale opravdu tím žijou. A tím děkuji Filipovi, že mi přizval na spolupráci a Norikovi a pětanovi.

SPEAKER_05 1:49

Ale super, je to prostě prvořadný píč.

SPEAKER_01 1:52

Čili v tomto složení dnes draží obíňci. Možná vám již v hlavě je mě buble to, jaké téma nás dnes čeká.

SPEAKER_05 2:06

Může být život sladký i se sladkým vínem? Přesně.

SPEAKER_00 2:12

Ovínění. Povídání o víně a životě.

SPEAKER_01 2:18

Je spousta piáků vína, kteří když s vínem začínali, tak se té kyseliny bály. Ta kyselinka většinou byla určitým blokem nebo bariérou, že je to něco, co v tom víně spíš nevychází vstříc tomu požadavku toho bezprostředního prožitku té radosti, protože pak mě z toho trošku pálí žáha nebo moc to drhne. No a to je to, co v tuto chvíli je jaksi meritem věci. Proto ten pocit připití vína. Právě často u drahých spolupjáků, kteří třeba se té kyselinky bojí, tak jednoznačně nabádá ten organismus k tomu, aby si radši dali víno, který je cukrnatější, který je takový přítulnější. Stejně jako když si kousnu čokoládový tyčinky, tak bojí se to s takovou radostí, možná tím dožemnu i nějaký glikemické rezervy. Ale ve finále u toho vína je to vlastně velmi specifická kategorie. A my si chceme povídat tak nějak o našich zkušenostech, jak tomu přistupujeme, zda se toho sladkého, sladšího, nebo cukrnatějšího vína víc bojíme. Tak kolem tohoto tématu budeme oscilovat dolčevý, pojďme do toho.

SPEAKER_05 3:51

Já bych chtěl upozná to, že já jsem třeba v 90. letech pracoval ve státní potravánskou zemilské inspekci. Tam samozřejmě tehdy byly prevalované tyhle pozdní sběry a můžeme si.

SPEAKER_03 4:05

Čikáš cukru tím lepší?

SPEAKER_05 4:07

Myslím si, že je to trošku trend, nebylo to jenom v Česku, i když my jsme tady vždycky trošku pozadu, minimálně s vínem, možná s ostatníma věcma. A to, že dneska světě suchý vína, není jako výbuch sobky, je to prostě vývoj. Před 20 lety ani ve Francii nebyli jako extra brit, šampaňský atd.

SPEAKER_04 4:30

Já jsem se poprý setkal sladký vínama vlastně v německy mluvících zemích. Nýví jsem na to narazil regále německých vynotek a supermarketů, kde se objevila nápis Lýblich, což překvivě může navozovat to, že je to něco příjemného, ale to znamená, něco, co je strašně velké sladké.

SPEAKER_03 4:51

Ale to celého líbit. Milující milující petře.

SPEAKER_04 4:57

Nicméně, nicméně, potom jsem se s tím setkal sofistikovaně v rámci své práce, kdy jsem fotil pro rakouské marketing po jejich slavní fradexové afféře. Když měl to škůl.

SPEAKER_05 5:11

Počkej, počkej, to je cel na víno. Co jsi fotil?

SPEAKER_04 5:14

V podstatě všechny vnařství po Rakousku v průběhu to bylo nějaký roky 2004 až 2006, pokud se úplně napletu. Já jsem měl to šest. Všechny Rakouské vnařky oblasti, tehná ve spojení s rakouským fondem, kde se na tom podílali rakoštní vinaři. Podílel se na tom ministerstvo zemědělství, rakouský a turismu. A opravdu pořád i pro odborníky, obchodníky s mírem novináře, obrovský tripy, po všech vinicích. Vždycky tam bylo bienále, končilo znovu bienále, které bylo jednou za dva roky ve výděně na oburku. Monstrozní akce, včetně obrovských degustací, tripů do vinic a tak.

SPEAKER_03 5:59

Byš mi povedat, že rakošáci takto investují do marketingů vynářili.

SPEAKER_04 6:05

Oni jim přišli ten šilný problém, kdy se prosechnul ten průs s tím, že aby trošku stabilizovali víno tak tam vlastně lili co si jako freex. Nicméně ta reakce byla taková, že oni opravdu jim rapidně ze den na den se jim propad export z hodnoty 100 na hodnoty nula. A ta reakce byla obrovskilná, za to podpořilo silně stát a všichni vinaři naprosto spontánně investovali do toho fodu. Každé se na tom podíl, protože cítili to, že buď se jim to podaří společně zvednout a to renové toho vína vrátit, nebo prostě nevyvezou ani laev. Pověl jsem úžasná věc, že na základě toho objektivního průsodu tak oni udělali obrovský vělaz tomu vínu díky té akci, kdy tam přivezli lidi, kteří tam třeba v životě nebyli prostě dnešně si vzpomínám na jednoho japonského vinného novináře, který tam spinkal po deseti vzorcích vešti ve vinnici znaven předchozími vzorky to krásný obraz.

SPEAKER_05 7:12

No dobře, Zlatíčko, tak nejsi už blbý první den, to mě zajímá, co ty je sladk?

SPEAKER_04 7:18

Já samozřejmě k tomu tématu mám blízko jako diabetik druhého typu, takže si myslím, že o tom můžu hovořit. Bez ohledu na diabetes jsem nikdy sladká vína nevyledával. Ale právě v rámci práce, v tom Rakousku, jsem se setkal s obrovským množstvím sladkých vín, kterými oni jsou poměrně proslavený korčitých regionech. Vzpomínám minimálně Termén region, který je okolo vídně, kde si pamatuju na jednu degustaci, kde bylo asi 150 nebo 180 vzorků sladkých vín. Oni tomu říkají BATBA, to znamen z němčiny ber a osléze, trokn a osléze, výběr z hrozenek, výbrzech roznů. Zli jsou už opravdu vysušené hrozně, kde mají obrovskou koncentraci toho cukru v těch roznech a má tu přirozenou cukrnatost.

SPEAKER_05 8:09

Dobře, a tak jako základ máš. To nás asi provázelo tím vývojem všechny, že jsme si ochutnali později sběry, výbry z roznů a tak dál. Jsou pak nějaké specifické vína, kam to patří dlouhodobě regionálně jako Saltar nebo takový. A tam je to trošku jinak technologicky. Co dneska? Piješ, ládký víno, polosuchý, polosladký demisek, bublinách, nebo jak to vnímáš, ty jako běžnej píč. Neš běžnej píč, máš hodně na pitu.

SPEAKER_04 8:41

Čím díl piju, a i kluci profesi, mám reklamku, která se vždycky směřovala spíš na gastro a máme k tomu spíš si to vztah, že bychom na tom dělávali peníze. Takže já mám víno hrozně spojený s tou gastronomí, čím víc nebo čím díl piju, čím víc piju, čím díl piju, těžko říct. Takže pokud jde o sladká vína ano, to si těžko představit su je víno. Dokonce paradoxně čabajíce se neplně slepšil než sedměputňový totaj.

SPEAKER_01 9:15

No tak počkej, já tak ty nám tady teďka vlastně už zázíš takový jako příklady, kdy z toho gastronomického pohledu, tak to víno s vyšší cukrnatostí, tak přirozeně asi je potřeba vyhledávat prosnoubení s nějakým typem pochutin.

SPEAKER_05 9:37

To je otázka, co je sladký. Jako u toho vína je to velmi specificky v tom, jak tomu ti lumíci technologicky pomohou. Takže mě by spíš zajímalo téma, aspoň pro naše posluchače a můžeme se vrátit k těm explicitně jako nejlepším vínům. Ty si byl sedmiputňové. Myslím, že se už ani nedá koupit, je to velmi drahý víno.

SPEAKER_01 9:59

Počkej, co to je sedmiputňové promiň?

SPEAKER_05 10:01

Je nějaká normativní, nějaký normativní prvek, kdy se kdysi zbíral víno do putní. Což byly takový ty dřevěný batohy na zádech, ty měly nějaký obsah 24,6 nebo 27. To fakt nevím, to fakt nevím. Jedna putna byla míra. Nejzákladnější je to, že máte vynohrát, máte tam víno a to je napadeno ušlechilou plísní Botriti Synera. Což je ušlechla písně, která ne vždycky je přínosa. Ona musí být jako určitě v té vegetativní fázi. Když přijde jin, tak je to nedobře. Nicméně, jsou lokality, kde je typická, a to je soutarn u bordo pod bordo, v součásti Bordova nebo vtokaj. A pak jsou samozřejmě regiony, kde se implikuje uměl. Je potřeba si uvědomit, že už dneska chemie toumí nastolit, takže si ji tam napíchá ta obozovka. Ale se máme o tom původním. Tak botrici scené, určitě jste to třeba někdy viděli na foce nebo ve vinohradu. Ona v podstatě vlastně na plane ten hrozen mu popraská, vypadá to jak chrchl způležitou dohromady, vypadá to strašidelně. Ale díky tomu, že je poraska, tak se odpaří velký procento vody. Nezapomeňme, že přes 70-80% obule obsahuje voda, ten se odpaří, takže ten extrakt je vyšší. Ale příseň tomu dá jako velmi specifickou chuť, nezaměnitelnou.

SPEAKER_02 11:39

Pečko, a to je to sladké?

SPEAKER_05 11:41

No, sladké je tím, že ten hrozen, když lysuješ, tak tam je minimum vody a ten extrakt cukráty je velmi vysoký. A tudíš, když to proběhne tu fermentaci, tak se samozřejmě logicky ta přírodní přirozená fermentace zastaví na určitě stupně.

SPEAKER_02 11:58

To znamená, že ty dokážeš pít někdy z času na část víno, které je sladké a možná milou.

SPEAKER_05 12:07

Protože pak je druhá kategorie, a co jsou vína běžná a dneska u nás známá predikátní, která se nazývají víno, pozdní sběr, to jsou přihlastková vína, pozdní sběr, výběr se rozmů a tak, tak dále. A ty se taky odrážej z toho, kolik má jako cukru, ale před fermentací. Bavíme se o tom, že ta fáze té fermentace je zastavena pro to, aby tam ten cukr zůstal. Většinou to byla sírou, ufortifikovaný alkoholem, protože ten zabět práci těch kvasínek. A to jsou sladká, polosladká vína, která mě zabíjí. Takže já žiju díky tomu, že nepiju a jsem nesmrtelný.

SPEAKER_01 12:52

No, ještě tedy, abychom se k tomu trošku zorientovali, protože faktem je, že pro nás asi pro všechny ten svět vín z vyšší cukrnatostí je taky svět, do kterého se tak často nepouštíme, nebo to dobrodružství nepodstupujeme tak ochotně. Ale je to naprosto legitimní součást světa, vína v tom smyslu gastronomického požitku. A narážíme tedy tady na nějakou i tradici germánskou, i tuzemskou, třídění vína podle množství zbytkového cukru. A teď já se v tom potřebuji i sám zorientovat spolu s ovíci. Jeden ukazatel je zbytkový cukr během fermentace, kdy se nechá určitý množství zbytkového cukru případně v tom výsledném vínu, který ale pochází z toho hroznu. A pak je nějaký druhý ukazatel, a to je vlastně ten ukazatel, který známe z takových těch jako nejběžněji dostupných lahví typu suché, polosuché, polosladké sladké. Ale to už je ukazatel, který neodkazuje na množství zbytkového cukru původem z hroznů, a tam už možná nastává určitá svízel. Proto je nějaká bariéra, kterou třeba pro nás mentálně je těžký překonávat. Protože my se domníváme, že každý víno by mělo být v tom procesu fermentace vedeno nějakou přirozenou cestou. A pokud nechám tomu vínu nějaký zbytkový cukr, tak mu ho nechám ale maximálně šetrnou a přirozenou cestu. Ale nemůžu přeci cukr na to ve víně dohánět tím, že tam dodatečně nějaký cukr přidám. A teď já vlastně nevím, když piju polosuchý víno, zda obsahuje přirozený cukr z hroznů zastavený během fermentace do zbytkovosti, anebo jestli náhodou nepiju nějakou takovou trošku fejkovou.

SPEAKER_05 15:16

To je alfa omega toho, co je tady jako strašidelné. Tady legislativa umožňuje nejenom dokysilování moštů už to víno, které mám zraje na tanku nebo na sodu. Mám legislativa umožňuje ho dokysilit různýma umělými preparátmi. Tak zrovna tak i do cukru, nebo dosladit. Takže přesně říká Filip. Polosladké či polosuché víno nemusí být tím, že hrozno bylo přezrálé. Naopak, je to rozhodnutím toho vynaře a vám z toho bude navovno.

SPEAKER_01 15:53

Nicméně zanívá to třídění cukrátosti. Ještě aby to vyznělo o to jasněji. Mělo by to být srozumitelnější. My musíme rozlišovat za prvý, že žijeme buď v nějakým odkazu té naší tradice a klasifikace vín. A vedle toho se pohybujeme často i v té tradici románský, která ty vína třídí zase trošku jinak. Je pravda, že v románské tradici my nenajdeme ani výběry z roznů, ani výběry z bobulí, ani tady tohleto jemnou klasifikaci. Ale faktem je, že to asi, o čem všem hovoříme a proč se naše obočí zvedne lehce pohoršeně nad oční oblouk, tak je to, když nalezáme ve vínu nějaký cukr, který nepochází z té bobule. A teď si myslím, že co je důležité znovu zdůraznit. Celá ta klasifikace polosuchý polosky je úplně něco jiného. To je řekněme taková větší množina pro klasy, která může do sebe zhrámstnout i klasifikaci výběr z bobulí, výběr z tak dál, víno s přílastkem. Protože to všechno odkazuje na měřený cukr v bobuli podle toho normovaného moštoměru při sklizni. A potom nastává proces fermentace, kdy já ten zbytkový cukr nějak můžu jeho množství uhlídat. A teď abychom se v tom právě ztratili, protože je tady jedna klasifikace odkázaná na měření cukru v bobuli a vedle toho je klasifikace odkázaná nebo poukazující na zbytkový cukr v přepočtu na liter toho vína.

SPEAKER_05 17:58

By to komplikovaně popisujete. Ten gramánský a románský způsob hodnocení vín najme stranou. Bobo se bavit o tom. Máte vinhod, nebo venřám se bere bobule, vymačká mož před fermentací ten změří a ten určuje obsah cukru zatřízuje se podle germánského zatřízení do pozně zbrojový byčky. Píčovat ne, tady je to právě špatně. Ale to vůbec není měříko. Proto pak probíje fermentace, to znamená alkoholokení. A všichni, až na výjimky, všechny ty kvasenky sežerou ten cukr a vytvoří z něj alkohol. Takže všechny vína mohou a měli by prokvasit do sucha. Takže i výběr z hroznů může být suché víno, to znamená bez zbytkového cukru.

SPEAKER_01 18:55

No, ale to je právě to, na co potřebujeme ukázat, protože máme výběr z cibe.

SPEAKER_05 19:00

Pozor jsou ty výjimky, jako je výběr cibe, jako jsou ledová vína, jako jsou slámová vína, jako je tokaj. A to je jenom proto, protože právě ta bobule obsahuje třeba 80% vody. Ale tím, že ji ztratí tím, že zamrzne u ledového vína a lisováním se otřídí, nebo tím, že se vysuší 3 měsíce jako slámové víno a voda se vytrátí zůstane tam cukrátý extrakt. Nebo jen napadne to ušlechtělou plísní jako je to kai a ta voda se vypaří tam zůstane cukrátý extrakt, že to vlivete tak ten možná obrovský obsah cukru a ta fermentace se zastaví u 16% alkohole. Py kvasinky přesta machat. Ale je přirozený způsobení.

SPEAKER_04 19:57

Já si opravdu dávám sladké víno do kamě, kdy si přivezu nebo dostanu darem far a tak si k tomu nenapadne se k tomu otevřít chrání červené a přiničeno ani suché bílé víno. Opravdu si k tomu mám potřebu dát sladké víno. Pro mě je to stejně disproporční, jako když si kustřicím měl dát šatový pár. Pro mě nepřijatelný. Ustřicím potřebuje něco minerálního, typu muskaritu.

SPEAKER_01 20:32

Je to přesně příklad gastronomický, kdy tomu typu pokrmu se určitě hodí nějakou cukrnatější lahev. Nicméně i k fuagra se vlastně hodí šampaňský, který zase může nabídnout určitý protipól, ale určitě to asi nebude rizlink hodně. Acidní, hodně takový tvrdý pevný ryzín.

SPEAKER_04 20:57

Ale všimněme si také to opačného pólu, kdy naopak suché víno doplněme sladkými pokrmy a skvěle se to snoubí, je to o určitých protipolech. Funkuje to úplně stejně v životě, jako různé protipole, které vyhledáváme, a naopak v tom to tvoří dokonalý celek, že spojíme ty dva protipoli a buď se úplně odpůzují, a nebo naopak to vytvoří něco dokonalého.

SPEAKER_05 21:28

Já si myslím, že to je úplně. Ty jsi takový špaček, který napsal tu knihu, že co se má k čemu pít a jí. Ale jsem rád, že jsi tady, protože si myslím, že ta společnost je takhle roztříšná, která říká, že ke slátký mu, kyselý kyseli mu sladký. Já si jenom myslím, že je potřeba zkoušet, protože si myslím, že ten svět je zatím ještě nepolíbený. Za sout dáváme desetisí záv, za to taky. A pořád je to takový konzervativní, že tomu někdo nozumí nebo s tím ani obchodovat. Já to mám skvělý vnaře, můžu on dopůr, začnou vozit za půl roku. Nejlepší víno na světě. Ale chci říct, že souhlasím s tím, že sladké víno má místo v gastronomii především, nebo možná už jenom tam. Není potřeba zatracovat, naopak vyzvínout. Ale sladké, jak známe my tady v Česku, je prostě diagnoza, na to umřete. To je, já jsem tyhle vína vína pláci lety, tak jsem mále myslí, že přestanu pitna. Proto zbytkově dodaný, plus sírá je smrt a smrt člověka smrt vína, a to je šílený.

SPEAKER_01 22:52

A když pomineme tady tu technický popis cukrnatosti ve víně, tak domnívám se, že je potřeba férově otevřít nějakou pocitovou nebo téma pocitové cukrnatosti. Protože je to něco úplně jinýho. Kdyvu vyzráu odrůdu Min tady zmínil, že by si nedal kusicím třeba šatonefdy pup. Což logicky nahrává trošku, že by se to nesnou, tam ta chuťová stopa by nefungovala. A ano. Proč bych si nedal třeba ani bílý šatonefdy pak kustřicím? No protože pocitově byť je suchý, byť je to šatonefdypak bílý pro kvašený do sucha nabízí vlastně spoustu herbálních tónů, spoustu aromat. To tělo je tam poměrně impozantní. A mám pocit, že by to mohlo třeba bránit i ústříci, že bych skoro domníval, že piju sladší víno. Ale ve finále technicky vzato piju suchý víno. Často se nám třeba i stává, když nám přijdou zákazníci a chtějí něco sladšího. Tak první věc, že ji musíme říct, no sladšího máme jenom fortifikovaný bombe venis, což je tradiční dezertní víno z Francie. Máme maguan z žury. Ano, tak to je taky ušlechtilý kousek. Za mamblion. A všechny ostatní vína máme vlastně dosucha, ale dám vám ochutnat. A schválně zkuste, co tady ten bílej gráš s kleretem, tady z této oblasti nabízí, ještě když to třeba prošlo malou aktickou fermentací, nabízí za poitovou cuknatost, buď to je suchý víno. A mnohdy se stane, že přesně ten člověk, který chce sladší víno, tak je spokojený se suchým vínem, který mu ale jenom nabízí tu aromatickou pocitovou cukrnatou stopu. Ale je to jenom bojně s tím memem v mostcích nebo v hlavách určitý ještě skupiny lidí, který pořád jsou jenom vázaní na tu zbytkovou cukrnatost a na tu polosladkost na etiketě, aby to tam ideálně bylo napsaný. Ale to se všechno dá posouvat a programovat.

SPEAKER_05 25:38

Já jsem pil vína, který byly suchý v kategorii suchy, že to bylo, když vám někdo prošlápne klišní kost, to křuplo úplně strašidelně suchý. A pak jsou kategorie, které jsou vína kdy máš pocit, jakože již perník a pořád tam není kategorie pole sladké polosuché. Takže je to vždycky vyváženosti.

SPEAKER_04 26:01

Mě trochu teďka nahrál Petrani si dovolenavat. Já to vnímám tak, že je to obrovskní zážitost. Každý máme ten práh té sladkosti, slavnosti vůbec obecně chutí a jiných věmů nastavených jinak. Nicméně obecné to vnímání souvisí nejenom na kvalitě toho, co chutnáme, ale je to ovlivněno i takzvaným návodem, že někdo teď mám naleju, tady je to sladké, tady to suché a tak dále. Manipulace. Je tomovská manipulace určitě. Zažil jsem teďka nedávno degustace jednoho klienta, kdy tam byl takový jako. Objekt měl milovník vína a u každého vzorku se ptal, jako kolik má cukru. On si vůbec ale k tomu vínu dál nic nepřal. Takže on si přesal nějakou pravivnou statistiku ale vůbec neměl žádné poznámky k tomu, jaký z toho má pocit, že teda to víno baví aspoň z nich baví, nebaví s tím, když jsem napsal to číslo. Buď to byl vášněvý chemik, já jsem taky mladý chlapec, chtěl mít tuchemik, ale vlastně nechápu ten přínos pro toho člověka vlastně řešit takhle statisticky, když vlastně ten primární, vůbec, když to bylo já, když jsem začal pít víno a začal jsem mít rád, tak jsem začal úplně takovým nejjednodušně chutná i nechutná. A potom jsem začal dál kategorizovat, že jsem začal pátrat, proč mi to chutná a co mi v tom chutná. A člověk se snaží do toho ponořit dloubě, ale vlastně nikdy mi nezajímalo, jestli je to 7,2 nebo 14,3 nebo 0,7.

SPEAKER_01 27:52

A tak je pravda, že asi spousta lidí může být i zblblí tady tou masírkou přesně té přísné klasifikace, kolik je zbytkových kyselin, kolik je zbytkového cukru. Může někdo i se pohoršovat nad tím, že to na té kontraetiketě není uvedený může někdo přesně sledovat množství alkoholů a jakmile to je na 14, tak je to skvělý víno, že vlastně takovýhle berliček v tom zmatku světa, kde se někdo potřebuje orientovat podle určitých parametrů, tak se nabízí bezpočet a tady ty všechny, řekněme, pragmatické kritéria připití vína by bylo fajn dát do závorky a upozadit a zapomenout na ně. Jak říkal Martin, úplně první nejlepší je ten prvotní můj věm bez nějakého ovlivňování se informacemi a nějakými dalšími pozadovými doplňky. Musím upozornit, že my jsme při natáčení tady toho povídání neotevřeli žádné víno s vysokým zbytkovým cukrem. Je to jednak dílem tím, já asi jsem taky zastánce toho, že bych potřeboval u těch cukrnatějších vín k tomu něco páro, aby se mi ta radost z toho dolčý toho opravdu dostavila. Musím ale vzpomenout i na krásnou chvíli, kterou jsme zažili předanem, kdy jsme cestovali po Francii, byli jsme zrovna na festivalu vín na severní Róně, a do toho vlastně Petrovi přišla zpráva, že zemřel Petrův kamarád a my jsme to hodně sdíleli sníbyho Daňka na.

SPEAKER_05 29:53

On to byl Babi Daněk.

SPEAKER_01 29:54

A on to byl právě přesně Vabi Daněk. A u toho Vaběho Daňka, my jsme si otevřeli opravdu fortifikovaný sladý víno. Magván, jak se píše, a vypili jsme celou tu lahe. A bylo nám to málo. A chtěli jsme další. A musím říct, že jsou i chvíle, kdy hořké momenty, které se promění v hluboký, sladký zážitek, se sladkým vínem můžou zanechat velkou a nezapomenutelnou stopu v našich myslích a duších.

SPEAKER_05 30:30

Krásně si to nazval, a jenom potřeba s tím umět pracovat.

SPEAKER_01 30:36

Jenom Magvan je typické žurské fortifikované víno z odrudy Savanan, takže s vysokým zbytkem cukru.

SPEAKER_05 30:46

No bez spodu, vy, kteří trošku, jako znáte Francii, tak Žura nebo Jura, jak chcete, je jako nezaměnitelný region, takže magvan se nedá vůbec ničím srovnat jako všechny Savanany. Vůbec ten region je i ten princip unifikace výjimečný.

SPEAKER_01 31:06

Krátice jenom pro vás, takový citát, to nebude žádná intelektuální vsuvka, ale je to z knihy o víně od André Dominé, kde ku podivu i on v celé asi 1200 stránkové encyklopedii světu vína, věnované světu vína, věnuje sladkým vínům jednu jedinou stránku, což mě zarazilo. A krátká citace. Sladkost jako rozhodující chuťovou složku má víno především z nepřekvašeného cukru obsaženého v hroznech. Jeho množství kolísá mezi 20 a několika stygramy na litr. Ale pozor ke sladkým látkám patří i alkohol, který sám vyvolává na jazyku pocit sladkosti a zesiluje ještě sladkost cukru. Kyselinka jako druhý určující faktor pocitu sladkosti vyžaduje při zařazování sladkého vína do jídelníčku zvláštní pozornost. Tady bych to ukončil, ale to věznění je víceméně jasný. Ona ta sladkost, prosím vás, se nemusí nutně pojit s nějakou technicky vymezenou, kvantifikovatelnou mírou zbytkových cukrů. Proto náš díl dolče odkazuje na to hlavní. Můžeme pít kyselý víno s minimum zbytkového cukru. A můžeme u toho zažít sladkamžiky, který nezapomeneme, můžeme pít krásný, cukr na týna v určitých chvílí, kdy se to hodí. A můžeme třeba se u toho cítit smutně a může to mít i hořký dopad. Ale jenom je důležité být tomu otevřený a nemyslit si, že množství cukru a ten instantní prožitek sladkosti znamená nějakou hloubku za každou cenu. Ovíněn si i sladké chvíle občas musí skončit a my se s vámi pomalu rozloučíme. Martine, děkuji moc, že jsi si tady s námi povídal a ochutnával vína, která nebyla sladká, ale témata o to sladší.

SPEAKER_04 33:36

Ahoj, já moc děkuji za pozvání a sladké dny a sladký život.

SPEAKER_05 33:42

Já děkuji. Pro mě to nejkrásnější, co jsem za těch posledních 6-7 let prožilo. No, já jsem se na to těšil a děkuji všem.

SPEAKER_01 33:52

Vovíňci. Těšíme se u dalšího dílu. Ahoj.

SPEAKER_00 33:58

Ovínění. Povídání o víně a životě.